DIKOBRAZI

Est. 2017

Moje Story

Když nahlédnu do svého nitra, tak hluboko kam mě moje paměť pustí.

Tak dávno a hluboko vidím sám sebe, jako umělecky založené a zvědavé dítě s neomezenou fantazii.

Tak jednoduše začíná můj umělecký příběh v mém raném dětství a tato část mé duše je stále tím dítětem, které ve mě stále přetrvává. Co mi máma vyprávěla.

Můj první umělecký počin byl rtěnkou na zdi domu mých prarodičů ve věku cirka tří let.
Moje prababička mi nechala, jak se říká, volnou ruku během mého hlídání a první dílo bylo na světe.

Narodil jsem se v roce 1985, až jsem trochu odrostl do věku šesti až sedmi let, začal jsem objevovat říše neprobádané.

V televizi toho tenkrát mnoho nebylo, ale co bylo dostupné na VHS, tak u toho jsem nemohl zkrátka chybět.

Děkuji svým rodičům, že mě nechali v takto raném věku sledovat všechny ty nádherné vizuální skvosty na těch kouzelných VHSkách s nádhernými obaly, které dokreslily magii toho, co se skrývalo uvnitř a rozvíjeli moji vlastní fantazii.
Bylo jich tak málo, přesto zanechaly hlubokou brázdu v duši jednoho malého kluka.
Děkuji za hračky s touto tématikou, se kterými jsem trávil svůj čas. Za svůj první tetris, který nyní doma uctívám jako posvátnou relikvii. Za všechny ty knihy a komiksy, kterými jsem tak nadšeně listoval. Jak se ukazuje, tyto věci, tahle forma umění, vytvářela moji cestu. A já to nyní chápu.
Co jsem viděl v televizi, hrál na videohrách, četl, to vše jsem chtěl promítat na papír.
Samozřejmě jsem z generace, která převážnou část dne trávila na ulici. A to je bezesporu jeden z těch nejdůležitějších aspektu mého rozvoje, hra s ostatními dětmi. Socializace umění se podělit vytvářet si mezi dětmi přátele, dokonce takové, s kterými je člověk spjat po celý jeho život. To vše utvářelo jeden celek, mě jako člověka s věčným životním optimismem a duši a fantazii toho malého chlapce, který s otevřenými ústy hledí na lovce z vesmíru či robota na motocyklu.

Kluka, který tak rád bere tužku a papír do ruky a chce snít svoje vlastní dobrodružné příběhy a na celé hodiny se noří do hlubokého a nekonečného moře představivosti.

Ve třetí třídě, až to po konec páté, to byly kyborgové.
Kreslil jsem kyborgy s kulomety, raketomety, drápy, háky, helmami, hadicemi, modifikoval je a hodiny kreslil na čtverečkovaný papír ty nejbizarnější postavičky, co mi tehdy moje představivost dovolila.

Na druhém stupni základní školy jsem si uvědomil, že mi nedělá problém jen tak něco okopírovat z knížek a časopisu, následně to překreslit na papír. Vzpomínám si, že jsem si takto překresloval Lvího krále do skicáku, nespočet všech postaviček od Walta Disneyho. Díval jsem se na kresbu a následně ji přenášel na papír co v nejdokonalejším provedení. Obecně se mi
hodně líbí zvířata, v té době jsem hodně kreslil, divoká zvířata a dinosaury. Kreslil jsem v podstatě všechno, co mne zaujalo, to převážně tužkou na papír. Mohl jsem u této činnosti strávit tolik času až mne bolely klouby na ruce.
Stále jsem hltal filmy, ke kterým přibylo nespočet knih a komiksových postav. Až nyní si uvědomuji, jak byla popkultura důležitým milníkem v mém životě.
Ve věku patnáctí let však můj kreslířský příběh skončil. Nechal jsem jej téměř dvacet let spát.

A tímto bych za jeho znovuzrození chtěl poděkovat své manželce.
Díky ti lásko za naše děti, které tak bezmezně milujeme, kteří nás stmeluji a formuji.

Za dar těch barev, kterými jsi mě podarovala, otevřela znovu srdce spící.
Poděkovat chci svým rodičům, za veškerou lásku, trpělivost, podporu, pomoc a ochotu. Své rozsáhlé rodině, daleko za horizont.
Svým přátelům a parťákům, kteří vědí, co je pravé přátelství a pro které budu mít navždy otevřenou náruč.
Chci poděkovat, všem těm dobrým lidem, které jsem v životě potkal.
Umělcům, kterými jsem se inspiroval a mám je v hluboké úctě.
Vám Všem já vyjadřují svůj vděk.

Takto se v kostce píše můj příběh. Je to však střípek toho velkého zrcadla, do kterého hledím.

Závěrem bych chtěl napsat.
Svůj umělecký pseudonym jsem si zvolil podle příjmení svých prarodičů, kterým bych touto cestou chtěl poslat vzkaz.

Děkuji za veškerou tu upřímnou lásku, kterou jsem od Vás vždy cítil.

Věnováno památce F. a R. Abdulovym.